Ve své energii, ve svých nastaveních, přesně tak, a tak dále. To je taky blbost, protože, o tom se taky poměrně málo mluví, nicméně je to pravda, nevybírá si oběť narcistu, funguje to obráceně, narcista si vybírá svoji oběť. On si ji vytipovává dopředu. A vybírá si naprosto záměrně lidi, kteří jsou paradoxně vlastně úžasní.

Protože narcisti si vybírají lidi, kteří jsou nadprůměrně empatičtí, jsou srdeční, vstřícní, upřímní, loajální a mají obrovskou vnitřní sílu. I když teď mají pocit, že jsou na hromadě a vlastně sílu nemají žádnou, tak opak je pravdou. Protože oběť narcisty je tam jako jeho energetický zdroj, a ten je tam od toho, aby fungoval, takže oni si musí vybrat někoho silného, koho můžou pořád vysávat a on pořád bude fungovat. Oběť narcisty tam není od toho, aby se skládala, takže si vybírají silné jedince.

A to je hodně dobré si uvědomit potom v řešení toho toxického vztahu. Oni si vybírají jedince, kteří jsou ve skutečnosti mnohem silnější než oni sami, aby je mohli takovýmhle způsobem vyčerpávat. Akorát jsou to většinou lidé, kteří to o sobě nevědí.

Typický vývoj manipulativního vztahu s narcistou je vždycky stejný, dokonce se tomu říká – narcistický vztahový cyklus. Vždycky to začíná velkou láskou. Je tam velká přitažlivost, je to osudová záležitost, máme pocit, kdo jsme s tím měli tu čest, že jsme potkali teď toho pravého, který nám rozumí, tu druhou polovičku, jak se taky říká.

1. FÁZE: Love bombing (bombardování láskou)

Vždycky to začíná tímhle způsobem. Má to naprostou logiku, protože narcisti vždy začínají fází tzv. love bombingu, přímo se to tak jmenuje, oni skutečně tu oběť bombardují láskou. Tam vzniká prvopočátek té závislosti, protože ono to všechno vypadá naprosto reálně. Velmi často se setkávám s dotazem: No ale jak je to možný, že narcistická osobnost není schopna lásky? Vždyť já přece vím, že mě miloval, na začátku.

Tam se velmi obtížně vysvětluje, že to tak nikdy nebylo. V podstatě celý love bombing je manipulativní taktika. Vypadá to, že nás narcista miluje, protože ony tam nějaké emoce v tomto směru probíhají. Problém je, že narcista nemiluje toho člověka, tu oběť. Nemiluje vás, on miluje to, jak ho milujete. Což jsou dvě naprosto různé věci. A potřebuje téhle emocionální energie hodně. Hodně, hodně. Takže se to tam celkem logicky musí zákonitě překlopit do další fáze a tam právě nastává ten úbytek sebevědomí, a to dost rapidní, protože tam nastává fáze devalvace, kde vás začne pomalu, po trošičkách, po kousíčcích, nenápadně znehodnocovat.

2. FÁZE: Devalvace

Začíná to takovými malými kritikami, velmi často maskovanými jako v dobré víře, že to vypadá jako láskyplné doporučení, ale dějí se na všech frontách poměrně často. Má to tam svoji logiku. Jinak jste ho zklamali, protože když někoho milujete, tak už nelítají ty ohňostroje. V normálním vztahu po nějaké době ty rachejtle už opravdu nebouchají, u normálních nenarcistních jedinců se i ta láska tak nějak celkem přirozeně překlápí do partnerství, přátelství a celé se to zklidňuje. I hormonálně se to zklidňuje.

No a v tu chvíli je už narcista zklamaný. Takže za a) vás začíná trestat, za b) vás začíná nenávidět. To má taky svůj důvod, nejenom proto, že jste ho zklamali, ale on začíná nenávidět to, že on vás potřebuje a potřebuje někoho tak podřadného, jako jste vy vůči němu. On vlastně má postoj, že ta jeho oběť je podřadná a dává jí to samozřejmě čím dál víc najevo. Navíc vás postupně připravuje o radost ze života. Možná to někteří znáte, začíná docházet k nenápadnému (po kouscích) odstraňování věcí, které máte rádi. Nenápadné kritiky muziky, kterou posloucháte, nebo pokud rádi chodíte do divadla, tak když se na něco obzvlášť těšíte, tak na poslední chvíli do toho něco vleze. Narcisti jsou úplně vynikající likvidátoři pro vás jakýchkoli důležitých dní, vašich narozenin, Vánoc, pokud je máte rádi, dovolených a podobně. Na co se těšíte, z toho vám udělají peklo.

Postupně vás připraví o radost ze života a bez radosti ze života ani to sebevědomí už moc nefunguje a už vůbec ne sebeláska, když už vám v tom životě nezbývá nic jiného než on, tak jakápak sebeláska. Spousta obětí potom v téhle fázi začíná cítit ten pocit, že mizí. Jako kdyby už byly jenom stín toho, co byly. Vlastně z toho 1 + 1 vztahu se postupně stává 1 + jeho stín, až 1 + vůbec nic, až 1 + koule na noze. Má to tenhle průběh.

Když to takhle popisuješ, tak navážu na to, co jsi říkala předtím, že v téhle fázi potom ty ženy přijdou na moje semináře a říkají: Lucko, já se chci učit mít se ráda, já jsem se strašně změnila, mám úžasného partnera, mám děti a co mám ty děti, tak jsem hodně s nimi, starám se o rodinu, všichni jsou úžasní, a já se cítím špatně ve své kůži, já jsem taková..., já si nevěřím, já to nechápu, já si prostě nevěřím, dřív jsem si věřila, když jsem byla mladší, ale tak přibrala jsem pár kilo, nemám tolik času na sebe, tak jsem teď tady a chtěla bych se naučit mít se ráda a chtěla bych se naučit se respektovat.

A pak to má zase třeba další vývoj, některé ženy mi potom píšou: Tak moc děkuju, byla jsem ve Škole sebelásky, naučila jsem se spoustu technik, ale co mám dělat, když se cítím pořád špatně? Já to praktikuju, dělám to, a stejně se pořád necítím dobře ve své kůži a pořád se cítím méněcenná, nelíbím se sama sobě, obviňuju se ze spousty věcí.

A potom jdeme do hloubky a já říkám: A jak to vlastně vypadá ve tvém životě? Když se sebeláskou začneš opravdu zabývat, tak to, co se děje jako první, je, že ti to ukáže ta místa v životě, kde musíš něco zákonitě změnit. Ukáže ti to přesně prstem na to, že: hele, tady v tomhle vztahu já strádám nebo v téhle práci já strádám, v téhle situaci je mi strašně nedobře. A tam to jako první chce ne praktikovat ty techniky sebelásky, ale chtít změnit svůj život. A dokud tohle neuděláš, tak se nezmění nic. Můžeš praktikovat každý den, ale budou se zhoršovat tvoje strachy, budou se zhoršovat tvoje pocity viny, tvoje úzkosti a nic se nezmění.

Tohle jsem chtěla jenom doplnit, že na tomhle místě u žen, protože pracuju se ženami, ale týká se to samozřejmě i mužů, jenom s těmi se tolik nepotkávám, začíná začarovaný kruh té snahy nějak se změnit, něco udělat. A teď vlastně vidí, že se jim to nedaří, a možná cítí, že jsou někde uvízlé nebo jsou v tom, co jsi popisovala ty, že to prostě popírají: Všude je něco, tak každý vztah něco přináší, no asi jsem si to přitáhla do života, nějak si to asi zasloužím a karma, ještě desetkrát na konstelace a ještě víc Bachovek si musím dát, ještě víc musím zapracovat na způsobu nenásilné komunikace, abych svého partnera tak neprovokovala... A vlastně je to začarovaný kruh.

Mě tam zaujala jedna z těch posledních věcí, co jsi říkala, o té nenásilné komunikaci, abych ho tolik neprovokovala a podobně. Já bych asi rovnou začala tímhle.

1. UVĚDOMĚNÍ: Kontrola nad vašimi emocemi

Tam je strašně důležité si uvědomit, že narcistu v podstatě neprovokovat nejde. Tyhle lidi jsou naprosto natlakovaný papiňák životního vzteku, takže tam v podstatě není žádný způsob, jak se tomu vyhnout. To je v nich a vůbec to nijak nesouvisí s vaší komunikací vůči němu, naopak, je to opravdu, jak jsem říkala, že to jsou mimozemšťani. Oni totiž fungují v energii, v emocích. Oni nefungují v logice.

Takže oni v podstatě to, o co jim jde, není se s vámi jak dohodnout, není nic, co by dávalo smysl, nějaký logický. Tam jde o to vyvolat ve vás emocionální reakci. A je mu úplně jedno, jestli ta emocionální reakce bude pozitivní, nebo negativní.

Naopak, ze začátku je naprosto happy vašimi pozitivními, láskyplnými, obdivnými reakcemi, ale daleko víc jsou pro něj energeticky výživné vaše negativní reakce. Když se mu podaří vás vyprovokovat do pocitu vzteku, viny, těchto negativních záležitostí, když vás dokáže rozbrečet, když vás dokáže dostat do žárlivé bolesti nebo jakékoli jiné emocionální bolesti.

To je pro něho daleko důležitější, a to z jednoho prostého důvodu, jednak je tam ta energie té emoce a jednak, já už jsem o tom mluvila, tak to zopakuju, jemu jde o kontrolu nad vámi. A protože on ví, že vy jste mírumilovné, vstřícné, vlídné, empatické bytosti, tak dostat vás do těchto emocí, kdy byste ho vzteky zakously, znamená, že vás má pod kontrolou a má tu moc vás do tohoto stavu dostat, kdykoli si vzpomene.

Tohle je něco, co je potřeba si uvědomit i v rámci sebevědomí, že to, že vás tyhle pocity vyvolává, není žádný problém ve vás. To je něco, co on tam skutečně generuje a generuje to záměrně. Takže to neznamená, že neumíte komunikovat. Umíte. Akorát že ne s mimozemšťanem. To neznamená, že byste v něčem byla horší. Naopak, narcista vůči vám vnímá neuvěřitelnou závist, ve všem. Protože na rozdíl od něj vy máte svoji osobnost. Narcista žádnou osobnost nemá. To je prostě konstrukt od začátku až do konce. Proto se vám taky ten člověk mění před očima. Pro něj vyměnit jednu část osobnosti za jinou, která se teď hodí víc, není žádný problém, protože to nemá žádný fundament, to nemá žádné pevné základy.

2. UVĚDOMĚNÍ: Jste osobnost

Takže na rozdíl od něj vy máte osobnost. Vy jste někdo. Na rozdíl od něj dokážete vnímat a prožívat emoce, a to i ty pozitivní. On to nedokáže. On je dokáže výborně napodobit, když ví, že teď by to bylo vhodné a hodí se mu to, ale nedokáže je procítit. Ale on ví, že vy je procítit dokážete, a pracuje v něm šílená závist.

A tak pokud máte vůči tomuhle člověku nějaký mindrák, tak na něj zapomeňte, protože vy jste daleko víc naživu a daleko víc stabilní osobnost než on, on vlastně není vůbec žádná osobnost.

3. UVĚDOMĚNÍ: Zloději vlastností - a to i vašich

Další věc, kterou je strašně důležité si uvědomit, že tito lidé, i když to teď zní až neuvěřitelně, kradou vlastnosti. Oni si přivlastňují vlastnosti, které vidí, které jim připadají skvělé.

Takže je velmi dobré se nad tím zamyslet, nad celým tím vztahem, pozorovat ho, pozorovat i průběh toho vztahu, projít si ho zpátky, psát si i deník, a podívat se na to, jací jste byli předtím, než jste ho poznali. Protože zjistíte, že spoustu těch úžasných vlastností, které on má a které vy nemáte, jste na začátku měli, ty jsou vaše, ty které na něm tak strašně obdivujete, ty jsou ve skutečnosti vaše. To je další věc, kterou je dobré si uvědomit.

A co je tam vůbec nejdůležitější si uvědomit, a tam bych řekla, že je hodně, hodně, hodně silný moment, co se vašeho sebevědomí a sebelásky týče, a to, když jsem mluvila o tom love bombingu v té úvodní fázi, ten člověk vás nedokáže milovat, ten člověk nemá vůbec žádný základ, ale potřebuje, abyste se zamilovali do něj, a to rychle, protože potřebuje vaši energii a potřebuje ji hodně. Takže to nejjednodušší, a udělá to každý narcista, je, že začne v té úvodní fázi zrcadlit vás.

I když to nevíte a neuvědomujete si to, tak ten neuvěřitelný člověk, do kterého jste se úplně bezhlavě zamilovali, jste vy. Takže si toho člověka zkuste představit a jenom si zkuste připustit tu myšlenku, že tohle jste vy, ne on.

A jak vidíte, tak už jste se do sebe zamilovat dokázali, a to hodně. Takže co se sebelásky týče, vy už jste ji vlastně dokázali.

Ještě jeden takový tip vám můžu dát. A je zcela naprosto z vlastní zkušenosti, kdy ještě před pár lety moje sebevědomí bylo na škále od jedničky do deseti asi tak na minus šesti.

Já už jsem si opravdu nevěřila vůbec v ničem, já už jsem neexistovala, Kamila Bendová už více méně nebyla, už jsem byla opravdu ani ne ten stín a bylo to opravdu zoufalé. Navíc oběti narcistů bývají velmi často v téhle fázi už i depresivní, takže jsem se i plácala v hluboké depresi, panický záchvat stíhal panický záchvat, měla jsem pocit, že nedokážu vůbec nic, nedokážu už ani jít do práce, protože už si nevěřím ani v tom, že bych zvládla sedět na poště za přepážkou.

Tak v téhle fázi mi tenkrát strašně moc pomohlo si pořád znova uvědomovat, že jde o ty emoce. Že mu jde o ty emoce. V momentě, kdy si tohle začnete uvědomovat a emoce mu přestanete dávat – ano, teď mě chce vyprovokovat, prostě teď mě chce naprdnout, teď mě tady kritizuje, abych se dostala do nějakých pocitů viny – uvědomit si, o co mu v téhle hře jde a začít mu tohle vyblokovávat. V momentě, kdy se tohle začnete učit, tak vám to sebevědomí začne růst samo, protože vy postupně začnete vidět.

Co narcista v podstatě dělá...

Když si vezmeme náš mozek, já to nebudu komplikovat, prostě reaguje napřed emocionálně, tam je napřed ta část, která začne hlásit nějaké emoce, nějaký alarm a tak dále, a pak teprve je tam takový můstek a teprve potom vám to za nějaké dva nádechy začne myslet.

Narcista naprosto záměrně dělá to, že vás neustále drží v emocích. To je emocionální zácpa, jede jedna za druhou, jedete pořád v emocích. To samozřejmě má za důsledek, že nejste schopní myslet, ono to přes ten můstek nikdy nedojede.

V momentě, kdy se zastavíte, na tu emoci se nadechnete a dáte tomu ten čas, aby to vůbec došlo do šedé mozkové kůry, abyste vůbec začali myslet, najednou začnete vidět, že spousta těch věcí, ze kterých jste tak vyděšení, vůbec nedává smysl. Že tam vůbec není čeho se bát, protože to nedává smysl. A v tu chvíli se vám ten člověk postupně začne zmenšovat a zmenšovat a zmenšovat.

Tam totiž v tu chvíli začne být zlomené to jeho kouzlo a začnete si daleko víc věřit, protože do té chvíle, dokud jedete v emocích, tak čemu tam chcete věřit? Vy se nemáte o co opřít. Vy jste tam jenom nějaký reakční článek.

Takže tenhle stres, ten nával těch emocí opravdu zastavit, uvědomit si, že o ně jde.

Mně to tenkrát strašně pomohlo, protože jsem si začala spoustu věcí uvědomovat a začala jsem tu realitu vidět, jaká je a ne jakou on chce, abych ji viděla.

Ano, je. To je právě ta zácpa. V momentě, kdy začne kritizovat, trestat a tak dále, už jedou další emoce, ony jsou tam pořád.

Pořád jsou – jo, ne, jo, ne, jo, ne, nevím... Co já, sakra, vím?

Vědomě se učme dvě emoce - vztek a odpor

Vztek

Ještě bych ráda k těm emocím dodala jednu věc: Proč se máme učit vzteku. Na to většina lidí kouká, když jim řeknu, že teď se tohle budeme učit: Ale vždyť přece negativní emoce právě naopak musíme zpracovávat a tak dále. Fajn, negativní emoce musíme zpracovávat, dobrá, nemusíme pokaždé vybuchovat, když nám někdo šlápne na palec, fajn, dobře. To je pravda, nicméně jsou dvě emoce, které hrozně miluju, které patří do kategorie dneska krásně pojmenovávané – negativní emoce, což mi připadá hrozně vtipné, protože to jsou ve skutečnosti emoce, které nám přirozeně zachraňují zadek, a to je vztek a odpor.

Dvě věci, které jsou dneska v katerogii – fuj, to nechci. Nechci vztek, nechci odpor. Ale vztek je náš úplně jediný strážce hranic, které máme, a úplně jediný indikátor našich hranic, které máme. Takže pokud si zrušíme vztek, tak všichni budeme horlivě hledat po internetu, jakým způsobem si nastavit hranice, jakým způsobem nastavit hranice svému okolí, kde vůbec ty hranice jsou, jak určit, kde jsou ty hranice. No když máme zakázaný vztek, tak nijak.

Právě proto se budeme učit, jakým způsobem začít vnímat vztek, začít ho vnímat pokud možno ne, až to celé vybuchne, protože to znamená, že to už je natlakované jako papiňák, ale abychom ten vztek začali vnímat, už když jen malinko hne nervem, protože potom totiž nebude nepotřeba žádného takového nářezu jako vybuchující papiňáky, ale bude potom stačit jediný pohled, hranice budou nastavené a tím to vlastně bude vyřešené. Vztek odejde a nikde se nic nebude hromadit, nebudeme muset nic transformovat a podobně.

Takže v podstatě co se na jedné straně nějakým seberozvojovým způsobem učíme zakopávat pod koberec nebo do toho papiňáku to hrnout a tlakovat, tak na druhé straně se potom učíme to nějak transformovat. Já jsem slyšela jednu největší kravinu – transformovat na lásku. S tím přišla jedna klientka, to mě úplně odzbrojilo.

Tak ne, žádná taková složitá cesta není potřeba. Je potřeba ten vztek vnímat, zareagovat tak, jak nám říká, a to je celé. To je přesně to, co se budeme učit.

Odpor

A to stejné je odpor. Odpor je něco, co nám naprosto prehistoricky dává jasný signál k tomu, že to či ono nebo ten či onen je pro nás škodlivý, toxický, jedovatý.

Čili tihle lidi, kdybychom poslouchali odpor na začátku, by nám byli odporní hned. Ani bychom se s nimi nezamotali, protože ten člověk by nám byl odporný hned, kdybychom neměli zablokovaný odpor.

Takže tyhle dvě věci v každém případě odblokujeme, abyste, nejen až se vypořádáte s případným toxickým vztahem, dokázali tyhle lidi vnímat už dopředu, že tyhle lidi smrdí, a rovnou se jim vyhnout.

Nepotěším. Jediné řešení je se toho vztahu zbavit. Bohužel. Nebo jasně, pokud je to vaše matka, tak se toho nedá zbavit úplně. Nebo aspoň zminimalizovat tam ty třecí plochy, pokud to nejde úplně. Ano, pokud je to partner, se kterým máte děti, tak se ho taky nezbavíte úplně, i když se s ním rozvedete. Takže tam je opravdu ta cesta. Pokud to jde, zbavit se úplně. Pokud to nejde, zbavit se na maximální možnou míru.

V tomhle směru existují více méně dvě možnosti. Buď odejít, pokud to jde, a odejít připraveně, pokud možno, protože tihle lidi jsou nebezpeční i po ukončení vztahu. Takže tam neupadnout do nějaké letargie ve smyslu, tak už jsem se s ním rozešla, takže už je konec, nebo dokonce už si našel jinou, tak už je konec. Ne, tihle lidi vás nikdy nepustí. Oni vás považují za svůj majetek, který si momentálně šoupli do garáže, protože vás teď zrovna nepotřebují, ale to ještě neznamená, že až do konce života nejste v jejich hlavě a nejste jejich majetek.

Takže on vás nepustí nikdy. Nepočítejte s tím, že když si našel jinou a už má třeba nový vztah, nové manželství, nové děti, bydlí na druhém konci republiky, že si na vás za šest let nevzpomene, když to bude potřebovat. Vzpomene. Tak to je jedna věc.

Jakým způsobem od těchto lidí odejít, protože jsou neuvěřitelně zákeřní, a to velmi subtilním způsobem. Takže tam to chce být připravený, pokud nechcete utíkat, jak se říká, s holým zadkem a zplakat nad výdělkem, což je většinou ten případ, protože lidi mají tendenci jako: teď jsem v toxickém vztahu, tak to musím strašně rychle ukončit. Ano, chce to ukončit, ale nepospíchat, připravit, myslet. Zase jsme zpátky – emoce, emoce, emoce. Zastavit, zastavit, zastavit v tomhle případě.

Tohle téma řeším ve svém úplně specializovaném kurzu, který je opravdu věnovaný jenom té fázi od bodu ano, rozhodla jsem se, že odcházím. Jak to emocionálně zvládnout, jak zvládnout taková ta dilemata v hlavě, jestli jo, nebo ne, včetně těch úplně praktických věcí, jakým způsobem vypořádat ty úplně praktické věci, papíry, majetek, nevím, co všechno ještě... Tohle řeší úplně samostatný program, který je kombinovaný jako video a e-mailové lekce, ty jsou potom věnované té praktické části, udělejte tohle, udělejte tohle, udělejte tohle, připravte tohle, zkopírujte tohle.

Jmenuje se to Fénix, je to k nalezení na mých webových stránkách www.kamilanewlife.cz, protože celý tento projekt, který se zabývá zbavením se manipulativních toxických vztahů, se jmenuje skutečně New Life, protože o tom to je.

Co se týče vztahů, kterých se nemůžete úplně zbavit nebo ne tak rychle, tak tam bych vám mohla doporučit Záchranný kruh, což je opravdu kurz krok za krokem, praktický, okamžitě použitelný, protimanipulativní sebeobrany. Je to takové protimanipulativni aikido, protože i když tihle lidi vypadají jako neprůstřelní a nezranitelní a neporazitelní, tak zase – zdání klame. To se zase pohybujete jenom v těch emocích, ale zdaleka nejsou tak kreativní v tom, co dělají, manipulativní taktiky a techniky se u narcistů opakují pořád dokolečka, kolikrát i v úplně stejných formulacích.

Takže Záchranný kruh bere v potaz tyhle základní manipulativní strategie a dává na ně úplně konkrétní odpovědi ve smyslu – když..., tak udělejte...

Pokud se v tom tedy nechcete hned na začátku utopit, Záchranný kruh vám dá úplně tu první, základní část sebevědomí. Protože v momentě, kdy ho začnete praktikovat přesně tak, jak je tam uvedený, je to odzkoušené mockrát, skutečně Záchranný kruh funguje, je to testované na sobě, je to otestované na mých klientech a je to otestované velmi dobře. Tak pokud tohle začnete aplikovat, tak on začne ztrácet na síle a vy na té síle začnete růst a hodně, a hlavně hodně rychle, to jsou potom otázky dnů.
Záchranný kruh taky najdete na www.kamilanewlife.cz, vřele doporučuji se do toho podívat a pomůže vám to hned. Pokud se motáte v toxickém vztahu, tak Záchranný kruh ano, je to opravdu záchranný kruh, zachrání vám to hned půlku sebevědomí, které máte.

Tohle cvičení by vám mělo pomoci více se vnitřně stabilizovat a usadit se v sobě a posilnit svoji sebedůvěru a taky si uvědomit, odkud případně vaše nízká sebedůvěra ve vás vychází.

A je to především pro ty z vás, kdo si uvědomujete, že se ve vztazích s ostatními lidmi necháváte třeba přesvědčit k věcem, které pro vás nejsou úplně příjemné, že se necháváte přemluvit, necháváte se možná dokonce až příliš zválcovat a uvědomujete si třeba občas, že tohle, co jsem teď udělala, jsem tak úplně nechtěla. Nemluvím teď úplně tak, jak bych mluvila já sama, protože tady je ten druhý člověk, tak se přizpůsobuju.

To znamená, vidíte, kam mířím. Mířím na vás všechny, které jste možná lehce manipulovatelné. A samozřejmě se to může hodit i těm typům, které říkají: Ne, já manipulovatelná nejsem. Protože v tom, jak jsem to teď ukázala, je ukázáno to, že tam může být takové lehké rebelství.

A rebelství ukazuje, že se potřebujeme nějak jasně vymezit, jasně se postavit vůči něčemu. A to taky může být známka toho, že jsme zažily manipulaci a že si neumíme takovým klidným a pohodovým způsobem stát za svým, a proto to potřebujeme dělat takovým rázným, razantním, rebelským způsobem, protože jinak tu sílu ztrácíme.

Naučte se používat tuto techniku

Pojďte se do toho cvičení zanořit. Bude to maximálně deset minut. A uvidíte, jestli je pro vás, jestli vás osloví a jestli vám může pomoct ve vašem životě. Cílem je předat vám teď takovou malou techniku, která vám potom může pomoct v jakékoli komunikaci s lidmi, když uvidíte, že nějak ztrácíte samy sebe. Nevíte, jestli se teď rozhodujete podle sebe, nebo se bojíte říct ne, cítíte, že vám někdo překračuje vaše hranice a vy vlastně úplně nevíte, jak tomu zamezit, jak tomu zabránit.

Tahle technika vám může pomoct velmi rychle si zmapovat a uvědomit, kde právě v sobě, v tom svém já jste, a může vám pomoct přejít někam jinam, kde jste silnější a vyzrálejší a kde si dovolíte lépe nastavit své hranice a kde si dovolíte říct ne, být samy sebou, kde znovu použijete svůj hlas a nepřizpůsobíte se tak, že toho později litujete.

Pojďte se teď pohodlně usadit, můžete si zavřít oči a pojďte si v sobě najít tu část sebe, která se nechává zviklat. Která dovoluje druhým, aby překračovali její hranice. Která se bojí říct ne. Bojí se občas říkat svůj názor. Krčí se, tak trochu se hrbí, je nejistá, bojácná. Tahle část ve vás je právě ta část, kterou vysíláte do těch situací s lidmi, a ona ty situace umí řešit jenom tak, jak je řeší.
Tak jenom se s ní spojte...

Můžete si hned i vybavit, jaké pocity mívá. Možná tam může být určité sevření, určitá sklíčenost, pocit úzkosti. Může tam být i dojem, že vlastně tady všude kolem jsou naše možnosti, že ty možnosti jednání a řešení situací se omezují. Když do té části vstoupíte, tak tam možná můžete i cítit, že máte velmi omezené možnosti, jak jednat, jak řešit situace, jak se za sebe postavit, že třeba něco nesmíte. Možná si tam uvědomíte něco jako: Já nesmím mluvit nahlas. Nebo: Já se za sebe nesmím postavit. Já musím poslouchat. Musím být poslušná. Musím být hodná.

Všimněte si, jaké tam jsou pocity. Jaké tam jsou věty. Všimněte si, jak se cítíte fyzicky. Co vám dělá žaludek, co vám dělají ramena. Jaká energie vám běhá v těle.

Dejme si na to teď tak minutu, abyste se s touhle částí sebe spojily.
…
Tak, výborně. Pokud jste s touhle částí sebe teď opravdu spojené, tak cítíte různá omezení, cítíte její autentické pocity v těle. A chci vás teď pozvat, abyste zaměřily pozornost na jednu jedinou věc – kolik je vám teď a tady let. Na kolik let se teď a tady cítíte. Je to věk dospělé ženy, nebo je to věk malé holčičky, která se bojí, která neví, je si nejistá?

Nemusí to sedět na 100 % z vás, kdo se teď díváte, nebo nemusíte to teď právě cítit, ale většinou, když se cítíme nějak malé, sklíčené, nedokážeme si nastavit hranice, nedokážeme tomu druhému říct svůj názor, tak jsme v dětském věku. Z toho svého dospělého věku, z věku dospělé, vyzrálé ženy se zmenšíme do té malé holčičky. A tuhle holčičku, jak jsem už předtím řekla, vyšleme, aby šla řešit nějakou dospělou situaci, protože tím, že jsme dospělé a jednáme s dospělými partnery, tak jsou to dospělé situace. A my vlastně do té situace posíláme malou holčičku.

Je to nějaký způsob, který jsme se naučily, protože pokud byla výchova třeba trochu více autoritativní, tak jsme se naučily cítit se pořád jako malé, nejisté holky, pořád trochu strach, odkud přijde nějaká kritika, nějaká nadávka nebo nějaká korekce a úprava. Tenhle naučený způsob, budu pořád taková přikrčená, cítím se pořád jako malá, nemůžu úplně vyrůst a dělat to po svém, si převezmeme do dospělého života a potom celkem běžně v tomhle jednáme.

Takže podívejte se na přesný věk té malé holčičky. Může jí být třeba sedm, dvanáct, můžou jí být i tři roky. Spojte se s ní a jenom si uvědomte tu skutečnost, že tohle malé dítě chodí za vás do těch dospělých situací řešit celkem závažné věci, dospělé věci, za které by mělo přebírat zodpovědnost. A jenom se spojte s tím uvědoměním, s tím AHA momentem, že tohle malé dítě to opravdu vyřešit nemůže a že vlastně se na sebe nemusíte zlobit za to, že nedokážete tuhle situaci vyřešit, protože když tam vstupujete jako ta malá holčička, tak je to jedině logické, že to nedokážete. Nebo že nedokážete nastavit hranice, nedokážete říct ne.

No jasně, malé dítě vůči dospělému, který tam proti němu stojí, a kdo ví, jak jedná, třeba i agresivním způsobem, manipulativním způsobem, malé dítě se tomu neubrání. Ono na to nemá ty nástroje. Malé dítě je malé, nevinné, bezbranné a neumí to.

Takže důležité poselství pro vás je, pokud si neumíte nastavovat hranice, pokud se bojíte říkat svůj názor, pokud se najednou nacházíte v mlze a nevíte, jak reagovat, znamená to, že se potřebujete naučit vstupovat do situací ne z toho malého dítěte, ale jako dospělá, vyzrálá žena.

A já bych vás teď chtěla provést tím cvičením. Je to takové první důležité cvičení k sebevědomí. Je to cvičení, kdy vyrostete z té malé holčičky, přestanete tu malou holčičku posílat do těch dospělých situací, a vstoupíte do toho jako dospělá žena.
Tohle cvičení samozřejmě potřebuje na začátku nějaký cvik, nějakou praxi, než si to zažijete, ale potom vám to půjde velice snadno během minuty. Když vstoupíte do nějaké situace a začnete se cítit úplně zmatené, tak si řeknete: Aha, pozor, kolik mi je? Osm. Ok. Musím vyrůst, musím se narovnat a jdu to řešit.

Takže může to jít potom velice rychle, může to být v řádu sekund, ale ze začátku potřebujete praxi a ideální je cvičit to doma v klidu a potom na snadných situacích, kde budete opravdu vědomě vyrůstat z té malé holky a vstupovat do situace jako dospělá žena.

Pojďte se teď vrátit zpátky k té malé holčičce, která neví, která se bojí, nedokáže říct svůj názor, a pojďte ji jenom obejmout. Můžete ji trochu pochovat, pohoupat, pokolíbat, tak nějak utěšit. A pošeptejte jí, že jste se spletla, že jste se spletla v tom, že jste to nevěděla, že ona vstupuje do těch situací, že jste jí nechtěla nakládat příliš mnoho zodpovědnosti, ale že se to stalo, že ona nese za vás nějakou zodpovědnost. Řekněte jí teď, že se o ni postaráte, že to vyřešíte za ni jako dospělá žena a ona nemusí do těch situací vstupovat.

Představte si, jak ji berete do náruče, máte ji tady jako to svoje malé dítě, tříleté nebo osmileté, nebo pokud je už větší, dvanáctiletá, tak ji můžete jenom obejmout a pohladit po vláskách a jenom jí řekněte: Nemusíš to řešit. Budu to řešit já.
Už v tu chvíli můžete v sobě cítit nějakou přesmyčku, nějakou dospělou část, která ve vás promlouvá, která se najednou ozývá a ani ji pořádně neznáte, ale právě když vstoupíte do té role dospělé, že utěšujete to dítě, tak můžete tuhle část sebe velmi silně pocítit.

Každopádně, jak jí řeknete, že to za ni uděláte, tak si představte někde vedle sebe počítadlo, kde máte ten věk třeba čtyři roky nebo osm nebo dvanáct, kolik právě máte, a představte si, jak se na tom počítadle začínají měnit čísla, jak tam narůstají. Je tam devět, deset, třináct, patnáct. Najednou se tam mění věk. Dělejte to svým tempem. Já to teď udělám během pár minut, ale vy si klidně dejte ještě delší čas, až to budete zkoušet, abyste viděly, že to vyrůstání je možné.

Takže dovolte, aby se tam ta cifra měnila v tom číselníku, a vy si dovolte s tou cifrou vyrůstat, narovnávat se, opravdu vnímat, jak dozráváte, jak moudříte, jak se vnitřně usazujete do sebe, protože to se věkem děje, když dozráváme, když si dovolíme dospělost, tak to, co se děje, je, že už nejsme takové rozlítané, nejisté děti, které se potřebují opřít o své rodiče, aby si zklidnily nervovou soustavu, ale už ten klid dokážeme integrovat do sebe.

Takže si představujte, jak dozráváte, jak se to počítadlo pomalu otáčí a vy vyrůstáte v tu dospělou ženu, která dokáže sedět v tom svém středu a dokáže svoji emoční nejistotu zklidnit úplně sama čistě tím, že je dospělá.

Nechte teď tenhle proces probíhat a nechte ho probíhat tak dlouho, až dojdete do svého současného věku.

Mně je 41, takže já si dám na své počítadlo 41 a dovolím si ten věk 41 let procítit, prodýchat ho, vdechnout ho do sebe, usadit se do něj. A můžu si položit otázku: Jak bych tu situaci řešila teď jako 41letá žena?

Můžu si tedy představit nějakou situaci, ve které jsem byla rozhozená, nedokázala jsem se postavit sama za sebe. Teď jsem si dovolila vyrůst. Představím si tu situaci znovu před sebou a představím si, jak bych do ní vstoupila v tomhle svém současném věku, ne jako ta rozhozená malá holka. A najednou se v té situaci odehrává jiný scénář, probíhá tam něco jiného.

A já vás chci pozvat, abyste si dovolily vyrůst do toho věku, vdechnout ho do sebe, usadit se do něj a představit si klidně právě takovou situaci, která vás zneklidnila, ze které jste vyšly nějak zmatené, poražené, převálcované, zničené, a představit si, jak to řešíte jako dospělá žena. Jaký má v tom celém postoj, jaký má nadhled od toho celého, jaká slova používá, jak vlastně funguje v takovou chvíli.

Tohle je cvičení, které vám teď dávám v souvislosti s toxickými vztahy, které nabourávají sebevědomí. Hodí se vám to ale potom v každé jiné situaci. Pokud jdete něco prezentovat v práci, předstupujete před lidi a tréma znamená, cítím se jako malá holka, že to nezvládnu. Pokud se bojíte říct svůj názor, znamená to, cítím se teď jako malá holka a bojím se projevit. Pokud se bojíte prosadit někde, kde máte pravdu, kde máte právo a máte se prosadit, musíte se prosadit, třeba máte zničené boty a potřebujete je reklamovat, a bojíte se jít za prodavačkou. Tak všude tam můžete tohle cvičení použít, protože všude tam, když máte strach něco udělat, strach se prosadit, strach říct svůj názor, strach jít si za svým, tak v tu chvíli se zeptejte: Kolik je mi teď let? V tomhle strachu, teď a tady.

Vždycky, to vám říkám, pokud ne, napište mi to, mě to děsně zajímá, vždycky se tam najdete ve věku malé holky. A to, co potřebujete, je dozrát do svého skutečného, reálného, současného věku, protože jako dospělá zvládnete úplně všechno.
Tak ať vám to dobře slouží.