Vítejte u záznamu vysílání webináře s Lucií Kolaříkovou
SEBELÁSKA V ŽIVOTĚ ŽENY
Na webináři jsme otevřeli brány do nově přetočené Škole sebelásky! Je hlubší, autentičtější a bohatší než dřív. Chcete se o ní dozvědět více informací? Klikněte na tlačítko níže.
Víte o někom, komu by se webinář mohl líbit? Řekněte o vysílání svým přátelům na Facebooku.
MÁTE DOTAZ?
Pokud vás během vysílání napadne nějaká otázka, napište ji do komentářů níže. Dotazy vám do dalšího dne zodpovíme.
Děkuji za videa a knížku. Je pro mne nepostradatelná. Je dobře, že osvětlujiete to, co ženy potřebuji. Spousta z nás si neumí pomoci a bojí nebo stydí si to přiznat. Děkuji za to, že jste a děláte pro nás tuto pomoc. Hodně štěstí a hodně radosti z dcerušky a ať se vám vyplní vše, o co v životě usilujete.
Webinář byl takový jak jsem předpokládala. Všechny dobře ovládáte český jazyk, věty rozvité, květnaté….hlavně Tereza, opět došlo na zahradu, rezonanci, závoje, světla …. podívejte se na dotaz výše …. paní se ptá jak ustát dnešní dobu, která je náročná na rychlost, náročná na vztahy ……. ty povinnosti běžného dne za nás stejně nikdo neudělá (žádná babička, která je po ruce), akorát se hromadí ……. chtělo by to nějaké praktické typy jak si účinně odpočinout jak nabrat rychle sil , – řeči o závojích se dobře poslouchají, ale nepomůžou řešit kritické situace – péče o děti nepočká. Snad jedině Sylva byla konkrétnější. Rada dát si stopku během dne (použitá z Učebnice sebelásky) má jediná smysl. Bylo jasné, že když je webinář zdarma, bude to hlavně reklama na produkt. Řešíte si ve svých programech svoje problémy z dětství – jedna nebyla dobrá sama sobě, druhá nebyla dost dobrá svým rodičům. Myslím, že zdravý člověk je schopen přirozeně se usmát na sebe do zrcadla, podívat se druhému do očí, odříct kamarádce schůzku, váží si sám sebe, myslí to se sebou dobře…… Vím, že můj příspěvěvek není rozhodně sluníčkový. “Sluníčkovými” se to stále hemží Na Facebooku na Instagramu…… Já prostě tak celý problém sebelásky vnímám. Dnešní doba je typická – Kultem dítěte. Není to tak, že by jsem byly chytřejší a vyspělejší a pečovaly (my matky) o děti lépe než dříve. Prostě se jim více podřizujeme a oni jednou vyrostou (mluvím z vlastní zkušenosti má mezi dcerami větší věkový rozdíl) budou v pubertě a ještě před osmnáctým rokem, budou chtít dělat věci které jsou nebezpečné, budou se stýkat s těmi kteří se nám nelíbí, nebudou s námi chtít tolik být. A po tom všem malování pokojíku na tyrkysovo, a chováním dítěte 24 hodin na prsou – nebudeme schopny si říct – tak ať si jdou……, dobře jsem je vychovala – dobře všechno dopadne. Není to vůbec jisté, že to dobře dopadne a my se od nich budeme těžko po té vší péči odpoutávat…….. A Lucko zkuste si udělat volný večer tím, že dáte dceru uspat tatínkovi. Uspávání tatínkem může být krásné a moc prospěšné. Zdravím. Alena
Dobrý večer , chtěla bych se zeptat.
Školou sebelásky jsem prošla před dvěma lety . Koupila jsem si pouze základní verzi a zajímalo by mě , zda by se dala přikoupit pouze VIP část . Děkuji za odpověď a za vaši práci . Za dva roky , co praktikuji sebelásku jsem úplně jiným člověkem. Ve své podstatě stejná , ale užívám a prožívám život jinak , protože se mám ráda a žiju život vědomě 😍. Děkuji ☺
Velmi milé žienky,dakujem za krásne slová.
Dobrý večer,
jmenuji se Kristýna Tarkotová, je mi 21 let. Jako první bych Vám chtěla poděkovat za krásnou knihu, kterou jsem přečetla jedním dechem. Hezky se mi to potom propojilo s knihou Marka Hermana – Najděte si svého marťana, a momentálně i s knihou Petry Bockové – MINDFUCK, mě to tak postupně do sebe hezky zapadá :), a potom taky 24 vět Jaroslava Duška… Ve svém životě se dostávám do různých situací, kdy se musím zastavit a uvědomit si, bohužel to zastavení a uvědomění se dostaví až po vykonaném aktu (kdy se s někým pohádám, řeknu něco co nechci, …). Objeví se u mě ta mamka, ty vyryté vzorce. A to mě až děsí. Myslíte, že díky sebelásce se dá toho chování “odstranit”? Že když člověk najde v sobě lásku, může se v podstatě stát někým jiným, někým kdo jsem já a ne můj rodič…? Vlastně úplně přesně nevím co zde psát, protože si myslím, že toho je v nás hodně… Každopádně doufám, že budu mít možnost někdy Vás osobně potkat, myslím, že setkání s Vámi může být obohacující. Teď mě napadla otázka k Vaší řeči na webináři – je špatné, když jsme od sebe někdy odpojení, můžeme si to dovolit, aby nám někdy bylo smutno? Děkuji za tento webinář, děkuji za to, že jste posílala s připomínkou, že bude tento webinář, protože by mě mrzelo, kdybych o něj přišla. Můžu říct, že mám ráda lidi, jako jste vy všechny tři ženy. Moc mě baví Vás poslouchat. Budu se snažit se svou sebeláskou pracovat a mít se ráda, ikdyž cesta bude jak se říká trnitá. Děkuji.
Milá Lucie.
Moje sousedka vždy, když jsem odjela, pouštěla svého psa velkého jako půl koně na můj pozemek a tak ho venčila. Po dlouhé době jsem se jí postavila a řekla, že si to nepřeji a proč. Nastala velká úleva, byla jsem na sebe pyšná, že jsem se za sebe postavila, za sebe i za svůj pozemek.
Jakmile jsem se ale dozvěděla, že mě sousedka pomluvila po dědině, začala jsem mít blbý pocit, představa, že jsem v očích druhých zlá, mi začala vadit. Jaký mám problém? Co udělat, abych dovedla nepříjemné úvahy rychle pustit z hlavy a aby mi názory druhých v podobných případech byly jedno?
Já bych se chtěla zeptat na to, jestli bych ještě ve svém věku (téměř 37 let) se mohla stihnout začít mít ráda – hlavně proto, abych byla popř. dobrá máma dítěti, pokud by se nám zadařilo? Dřív jsem dítě nechtěla, necítila jsem se na něj – moje máma mě měla za svobodna a celý život mi vyčítala, že kvůli mě nemohla na vysokou, nemohla si vzít muže, kterého milovala apod. Vyrovnávám se s tím dodnes. U ní doma jsem cítila jen chlad a kdyby nebylo mého adoptivního taťky, který mě uměl a dodnes umí vytáhnout z nejhoršího, nevím, jak by to se mnou (hlavně po psychické stránce) bylo ( anorexie, deprese apod.). Chodím i na terapie a užívám léky (Zoloft, Neurol), kdyby nebylo toho, že už nejsem nejmladší, ještě bych s dítětem počkala. Ale fyzicky už teď je skoro pozdě… Děkuji, Kamila
Dobrý den,
děkuji moc za Vaši knihu “Učebnice sebelásky”. Mám tam ale problém :-) … jak odpovídat na otázky typu např. “Jak bych žila, kdybych neměla strach? “, nebo ” Jak bych jednala s lidmi, kdyby bylo mé tělo dokonalé?” S kamarádkou nejsme schopny si odpovědět.
Srdečně zdraví Helena
Dobry vecer, rada bych se zeptala, jak zvladat nastavene zrcadlo. Jak s tim pracovat? Veci, co nam vadi na ostatnich a pritom i na sobe samych.
Diky
Sarka
Dobrý večer, moc se těším na seminář, poslouchám meditace od Lucky i Terezky, v únoru jsem se rozhodla opustit práci a hledám práci, která by mě více těšila a naplňoval, po šesti měsících doma by jsem ráda už našla práci, čtu, medituji, přesto se ocitáme v pocitech nejsem dost dobrá, můžete mi poradit, jak cítit i v této situaci více sebelásky, děkuji a přeji hodně úspěchů ve vaší inspirující práci.
Marta
Dobrý den, Lucko,
mám dotaz: jak si pomoci sebeláskou, když mám pocit, že jsem pod neustálým obrovským tlakem: po těžké nemoci, momentálně ID, střídavá péče, děti zlobí, stálá únava, pár měsíců po vysazení antidepresiv a další starosti. Snažím se zpomalovat, filtrovat informace z vnějšku, myslet na sebe, ale nějak se to nezlepšuje. Také moc děkuji za Vaši knihu a všechno:-)!! Asi se zase potřebuji vrátit k věcem z Vašeho kurzu:-)…ale kdy v tom všem..?
Helena
Ráda bych se zeptala, jak praktikovat sebelásku právě ve chvílích, když je toho na nás moc :) :)..např. máme nemocné dítě, jsme na to samy, přepadá nás panika jak to všechno zvládnout, když se brzy musíme vrátit do práce…a pak chceme rozsvítit v koupelně.. a zase ta žárovka nesvítí :) :)PROSTĚ KOLAPS NA DOSAH :), prostě ve chvílích, kdy to na nás padá….ale jako mámy víme, že se musíme držet :)
Moc děkuji a jsem velice ráda za vaši úžasnou knihu a všechny videa!!!
Simona
Mila Simono,
Kdyz je toho na nas moc, tak uz to znamena, ze jsme si někde neuhlidaly sve hranice. Překročily jsme je a chceme od sebe prilis. Mame kapacitu to nejakou dobu zvládat, ale nejde to porad.
Takze vic moznosti:
Muzu udelat nejakou prevenci? Uz předem mit zajištěno více pomoci. Říci lidem kolem sebe, průběžne jim říkat o pomoc, ne az kdyz vsechno padá na hlavu. Udržovat si takový okruh lidi. Maminka sama s ditetem vlastne nemusí byt na vsechno sama! A mozna ji takova situace pomáhá se učit říci si o pomoc.
Tohle je prevence. A kdyz tato situace prece jen nastane (navzdory vsi prevenci stejne nastane :))), tak mne funguje – zastavit se, vedome vydechnout a začnu se nahlas instruovat – tak jo, ted jedno po druhym. Jo, je to ted na h****, zase vsechno najednou, ale to vis, ze se to takhle nekdy deje. Takze ted udělej to, pak to, tohle ted nechej ležet, ok Olivka te ted vola, takze domyj poslední talíř, utri ruce a jdi k ni, zbytek domyjes pak, az ji zase zamestnas. Zapni pracku, at to běží a pak začni chystat veci k doktorce, at pak nelitas a nejsi naštvaná. A tak dále.
Mam jedno základní pravidlo, ktere dodrzuju – dite je na prvním miste. Takze kdyz zavola, nechávám veci ležet a jdu. Je pak klidna, nedožaduje se me, je hodne nasycena pozornosti. A ja mam pak cas na dalsi veci. A nekdy to nefunguje a chce me furt a je to o nervy. Tak to pak zase vydechnu a spojim se co nejhlouběji s roli mámy, odstrihavam vsechny nitky, ktere me poutají k různým vecem a navazuji co nejvíc nitek s Olivkou. At jsem co nejvíc s ni. To uklidní nas obe. A jeste – pracuji jinak s časem nez driv. Hodne myslim na to, ze Olivka potrebuje cas, nez si zvykne na prostředí a jine lidi, takze chodim včas nebo spis předem. Kdyz jsem ted točila nove Skolu sebelasky, tak jsme byly několik dni předem na chalupe a zase si zvykala na prostor, v tech dnech s ni uz hodne byla babicka, aby se propojily a ja tam zaroven stale byla naplno. Kdyz jsme točili, tak jsem se vyvarovavala přetahování. Proste jsme neco natočili, a jeste by slo dalsi video a jeste treba dalsi, ale uz jsem se vracela za ni.
Jeji pohoda je hodne určující pro to, co se da a co ne. Muzu to jednou udelat na silu, pretahnout cas, nechat ji hlídat v cas, kdy me vyloženě potrebuje a mame do budoucna zadelane na problem, ktery budu muset chvili zehlit. Dokud to půjde, chci se vyvarovat situace, ze si me začne hlídat a bát se, ze odejdu. A jasne, kdyby to neslo jinak, tak se s tim taky da zit, taky by to fungovalo!
Hlavne at to mame každá jakkoli, každá jsme dobrou mámou a děťátko dobre vi, koho si vybralo. A kdyz nejde nic, zadne uvědomění, zadne cvičeni, zustava jen spatny pocit a strach, tak je porad jeste mozne se obejmout a takzvaně se zazdrojovat. Dosytit se pozornosti, pripadne o to rict dalsim lidem. Co nejvíc pozornosti a podpory, at je dost sily na mrnousky ;).